PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vyjmenovat deset nejzásadnějších deathmetalových alb všech dob fanouškovi nejtěžšího z těžkých kovů asi nedá moc práce. Problém bude nejspíš trochu jinde – jak do té desítky nacpat všechno, na co si v této souvislosti vzpomene a zároveň mu připadá jako nejzásadnější. Protože takových položek bude jistě více než deset, jak vám ostatně napoví libovolný z výsledných odkazů na internetovém vyhledávači, pokud do něj zadáte třeba heslo „Top 10 Death Metal Albums Ever“, a to se ještě nebavíme, jak to celé pojmout co nejobjektivněji.
Album „Testimony Of The Ancients“ holandských PESTILENCE je nicméně pro autora těchto řádků nepochybně právě jedním z oněch deseti nejzásadnějších deathmetalových alb všech dob, a třebaže ve výše zmíněných výsledcích vyhledávání se mnohdy nenachází, není nejspíš pochyb o tom, že ikonický potenciál – objektivně – na to prostě a jednoduše má. O tom se, slovy klasika, můžou vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.
Bylo proto nesmírně bolestné vidět, jak covidové běsnění posledních dvou let stále dál a dál odkládá výroční koncerty kapely, na nichž mělo dojít k oslavě třicátého výročí vzniku tohoto jedinečného alba, až to nakonec chvílemi mohlo i vypadat, že by k nim vůbec nemuselo dojít. Člověk ale míní a covid-19 (ne)mění, a tak se v posledním říjnovém týdnu roku 2022, tedy nějaký rok a měsíc po skutečném a přesném dosažení onoho třicátého výročí vydání, přece jen na dvou tuzemských místech vytáhla pomyslná opona a PESTILENCE mohli s velkou slávou zahrát „Testimony Of The Ancients“ v jeho kompletní úplnosti.
V pražskému music baru Futurum jim k tomu (podobně jako o den předtím v Ostravě) vypomohli domácí HORRIBLE CREATURES a další Holanďané MISANTHROPIA. V prvním případě to byl předskokan více než příjemný, neboť půlhodinka se svižně zahraným a zejména bych dodal přemýšlivým death metalem karlovarských (taková „Confess To Kill“ mi zněla v hlavě ještě hodně dlouho) uběhla jako voda, v druhém pak už to bylo o něco slabší, zejména protože třeskutý black/death metal, který kapela produkovala, byl opravdu silně zvukově předimenzován, takže kdo neměl špunty a nechtěl si rovnou nechat ustřelit hlavu, prostor klubu raději dočasně opouštěl.
S brzkým nástupem PESTILENCE na pódium (dokonce dřívějším, než sliboval program koncertu) se ale zvuk dal zpět do pořádku a za užití původních inter jsme se postupně vypravili napříč celým třetím studiovým albem kapely. Ze sestavy, která jej originálně nahrávala, už v ní dlouho účinkuje pouze její motor Patrick Mameli, který navíc střídá spoluhráče téměř jako ponožky, ale na živém provedení alba se to nijak nepodepsalo (no ještě aby tak, na oslavě třicátých narozenin!). Celým příběhem alba jsme pak prostupovali přesně podle předepsaného pořadí skladeb, což se bez přehánění rovnalo zážitku z napínavého bijáku, při němž si ani nestačíte vkládat do úst kukuřici, co jste si za tím účelem koupili. Servíroval se tudíž extraligový death metal té nejvyšší jakosti, u nějž ani nebylo poznat, že oslavenec už má na křížku tři desítky let, a že i samotný Mameli se zdál být v daleko vstřícnější náladě, než když jsem ho viděl naposledy na Brutal Assaultu v roce 2018, bylo to opravdu velmi příjemné (se subjektivním vyvrcholením v „Land Of Tears“, pochopitelně, kdyby se někdo ptal).
Řádnou hrací dobu koncertu pak ještě doplnily ukázky z novodobějšího alba „Resurrection Macabre“ a aktuálního „Exitvm“ a v samém závěru pochopitelně i z dalšího legendárního kousku, druhého alba „Consuming Impulse“, z nějž pochází i povinný poslední přídavek „Out Of The Body“, v domácích poměrech tolik proslavený videoklipem z brzké porevoluční veřejnoprávní televizní produkce. Když zahřměla tahle klasika, působil už tak dost solidně zaplněný klub dojmem, že snad brzy praskne jako přefouknutý balón, tak velkou sílu má tahle skladba.
Je to sice stále tak trochu k neuvěření, že už se životem pohybujeme plus mínus třicet let od doby, kdy vycházely ty největší deathmetalové taháky, na druhou stranu je ale o to příjemnější, když můžeme konstatovat, že ani uběhlá léta jim na síle neubrala vůbec nic. PESTILENECE a jejich živé provedení alba „Testimony Of The Ancients“ jsou toho tím nejnovějším a nejpřesvědčivějším důkazem.
Setlist PESTILENCE: The Secrecies of Horror, Bitterness, Twisted Truth, Darkening, Lost Souls, Blood, Land of Tears, Free Us From Temptation, Prophetic Revelations, Impure, Testimony, Soulless, Presence of the Dead, Mindwarp, Stigmatized, Morbvs Propagationem, Deificvs, Horror Detox, Dehydrated, The Process of Suffocation, Out of the Body
Foto: Gapa
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.